Yes, we do.

Na přednášky nemusíte chodit a když už tam jdete, nemusíte vlastně vůbec nic dělat. Přednášky pro mě jsou, abych mohl psát a taky mi pomáhají přemýšlet nad věcmi, nad kterými bych snad ani přemýšlet neměl.
Zase tu totiž máme naše starý známý "my", který se vždycky záhadně v mym životě objeví. Přeskočit hranici mezi "já a ty" a "my" pro mě nikdy nebylo problematický. To je ta pointa všeho, nepřikládam rozdílu mezi těmahle dvěma stádiama zas tak brutální význam. Ale v určitý moment si vždycky uvědomíte jak moc velký strach vlastně zase máte - třeba v ten, kdy mluvíte v množnym čísle s cizími lidmi už absolutně automaticky( - Do you speak English? - Yes, WE do.)
zatímco on si dává ještě pozor, i když ve všech dalších věcech je absolutně nerozvážný. Například v zamilovanosti a oddanosti. Ve fixaci.

Já byl vždycky v téhle pozici. Tohle je moje role, moje místo v tý tryzně, který jsme se naučili říkat partnerský život a teď se to má změnit. Možná je to nějaká zkouška, možná to má představovat výstup z mý komfortní zóny a já, já když vydržím, dojdu k tý pověstný nirváně vztahů, kterou všem mejm kamarádům a známejm tak závidim. Vztah je přeci o přijímání kompromisů, tohle slýchám pořád dokola, už několik let.
Nikdy mě vědomost tohohle problému nikam dál neposunula.

Nicméně ano, já přijímám kompromisy. Mám důvod k tomu to dělat. Mám důvod být za spoustu věcí, které pro mě dělá, vděčný. A také jsem, mým vlastním způsobem. Jenže pořád je tu jedna věc, ve která nefunguje na principu kompromisů. Já tě pořád ještě nemiluju a možná ani dlouho nebudu a nevím, kdo z nás dvou za to může. Možná nikdo. A možná to přijde, možná taky ne. Já nevím.

Teď musíš přijmout kompromis ty a prostě počkat.

Justin Timberlake: The 20/20 Experience - 2 of 2

Tenhle rok je pro Justina velkej. Po sedmi letech se vrátil do hudebního průmyslu a to rovnou dost megalomansky - dvěma deskami. Relativně velmi nedávno vyšla druhá část The 20/20 Experience, a recenze na serveru Pitchfork mi natolik sebrala slova z úst, že jsem se rozhodl jí volně přeložit do češtiny. 
 
Nemuselo to tak být. Justin Timberlake mohl svůj comebackový rok zakončit finálním singlem z jeho velmi dobře prodávaného alba The 20/20 Experience - pravděpodobně by to byla "That Girl" - ještě předtím, než by vyjel na svoje velmi úspěšné světové turné po arénách. Mohl nám ponechat obrázky důstojné popové hvězdy z videoklipu "Suit & Tie" od Davida Finchera, nebo okouzlující druhou polovinu z videoklipu k "Mirors", kde nabízí elegantní návštěvu zrcadlového bludiště. (...) Mohl se vyhřívat v záři své vlastní slávy díky jeho maratonu hitů na letošních VMA's, a i když to nebylo vystoupení, o kterém by se mluvilo nejvíce, potvrdilo to Justinovu pozici popového profesionála. Ale ne, tak to není.



The 20/20 Experience - 2 of 2 je nejen nadbytečná deska - navíc i umazává kvality jejího předchůdce zatímco se utápí ve své vlastní nestřídmosti a požitkářství. Nahraná ve stejném období jako její předchůdce, album ukazuje podobné hudební taktiky. Mnohovrstvé písničky, které běžně trvají přes 7 minut, hutné aranže, Timbalandův rozpoznatelný zvuk - ale namísto toho aby album znělo jako pokračovatel, zní více jako neobjevená dema z warm upů před nahráváním. Kde první část hraje na retro-futuristickou strunu díky mixování detailních beatů se starým Hollywoodem, tam druhá část čerpá z mnoha koutů Timbalandovy a Timberlakovy sedm let staré desky FutureSex/LoveSounds a navíc odkrývá mnohem více zakrnělé spektrum kreativity.

Když mluvíme o zakrnělosti - Timberlake se ve vtipu nedávno zmínil, že jeho druhá deska je tak trochu "větší děvka" než její "panenštější" předchůdce. Ale na jeho objekt zájmu by se dalo velmi snadno zaútočit - ne kvůli jejímu sexuálnímu nádechu ale spíše jak rušivě nesexuální to celé nechá Timberlake vyznít. A velmi často jsou jeho textové výpady natolik banální, aby si vysloužily facepalm od spousty šesťáků na základní škole.
"Girl, if sex is a contest, then you're coming first.", lze od něj zaslechnout v songu "Cabaret". Bohužel, ani přizvaní hosté na tuto desku nikterak nenapomáhají. Timbaland se zhostil úlohy trapného strýčka v "TKO", nejvíc to nicméně pohnojil Jay Z, který v tracku "Murder" hypotetizuje nad tím, jaký měla účinek vagína Yoko Ono v rozpadu Beatless. Ne, nezní to dobře ani když ho to slyšíte rapovat. Část problému tý puberťácký nadrženosti je určitě tón, jakým je prezentována.

Když se Timberlake loni s Timbalandem zavřel do studia, neplánoval udělat desku. Jeho manažer si představoval single, nanejvýš EP jako maximum, co lze z 20 dnů nahrávání dostat. Ale máme tu dvě alba - celkem 144 minut hudby. Z toho 70 minut je zkrátka moc, zbytečnost. Vzhledem k tomu, jak se daří v hitparádách singlům - celkem dobré "Take Back The Night" nejvýš na 29. místě zatímco "TKO" debutuje na 54. místě - zájem široké veřejnosti také upadá.
S The 20/20 Experience nás prosil, abychom přijali album plné love songů které zkrátka příliš nerespondovalo se současnou mainstreamovou kulturou a vyplatilo se mu to na každé úrovni. S 2 of 2 už je šťastně ženatý muž, který nás žádá aby jsme se zúčastnili nechutných textů a všudypřítomné pseudonaštvanosti, kolem dokola zabalených v nekonečné, znovuohřáté produkci. A to má od sebe dost daleko.

Pokud si chcete přečíst kompletní recenzi v angličtině, následujte prosím tudy na Pitchfork. Je to můj první volnej překlad tak soucit prosim.