6. 9. 2013

Dospěl jsem.

Hvězdy zazáří v září. 
Touhle větou jsme se všichni společně na konci května uklidňovali. Nebo spíš rozrušovali. Všichni. Beznadějně ztracení případi (já a většina mých přátel), normální studenti kteří neměli čeho se bát už ve druháku a samozřejmě i ty největší šprti, kterym by to tak jako tak dali i kdyby u matury neřekli ani jedno slovo.

A je září. 
Když jsem jel na svaťák k tátovi, abych se nestresoval tim že nic neumim a nebyl jsem pod dohledem všudepřítomnejch očí který na tebe vysílaj signál "Lež v těch knížkách, lež v těch knížkách!", párkrát jsem otevřel účetnictví abych ho za dvě minuty s beznadějnym výrazem v obličeji zase zavřel, rozhodně jsem si neříkal "To dáš!", ale právě tu slavnou větu. V září.

Ale já to udělal. Nevim jakym zázrakem. Nejspíš mi v tý hlavě přecejenom něco zůstalo. A tak nějak se stalo že za 10 dní mam klíč od koleje a žiju v cizím městě, v panelákovym bytě s cizíma lidma. Tak nějak se stalo že dlouholetý přátelství s člověkem na kterýho jsem nedal dopustit skončilo absolutně bezdůvodně. Tak nějak se stalo že už nemůžu pít víno protože mě z něj bolí hlava jako kráva a taky se stalo že mi dneska z cizího čísla přišla smska s nabídkou na sex, za kterej bych dostal zaplaceno 2.000 korun českých.

Kdo by to byl v květnu řekl. Stala se ze mě kurva která si nikdy za sex peníze nevzala, outsider bez hlubšího důvodu a definitivní spitěr kterej už pije jenom vodku.

Dospěl jsem.
Dospěl jsem?