Nejhorší člověk na světě.

Dle všeho sem ten absolutně nejhorší člověk na světě. Dávaj mi to sežrat všichni. No - všichni - vlastně jenom gayové. Ostatní na to buď nemaj žaludek, koule a nebo to zkrátka nevidí.
A tak, jako každej častokrát obviňovanej, začínam těmhle řečem věřit víc a víc. Nikdy na mě totiž neni nic dobrýho, neprojevuju snahu, chovam se jako namistrovanej borec, seru chlapům na hlavu, jsem náladovej (ale kdo proboha není?), mám špatný přístup snad ke všemu na světě a ještě ke všemu si myslim, že svět se točí jenom kolem mě.

Tak to děkuju mockrát, tohle by stálo za to si někam napsat. Koukat na to každej, každičkej den a říkat si, jak sem hroznej. Jak o mě vlastně někdo může mít zájem. A hlavně ti bezchybní, dokonalí muži, za kterýma by každej druhej na mym místě šel světa lán, byl by vůči nim submisivní v každičkém ohledu, měl nonstop skvělou náladu a v žádném případě by nemyslel na sebe. Proč taky, když má vedle sebe poklad, o kterej se všichni buzíci div neperou mezi sebou.
Jednou mi byla položena otázka, jestli mě vůbec někdy napadlo, že mě vlastně nikdo nemá rád. Oněměl sem. Co na takové věci máte odpovídat?

Samozřejmě mi to vtlouklo brouka do hlavy. Ale zjistil sem díky tomu, že mě má rádo spousta lidí. A každého přeci někdo nemá rád.

Takže fajn. Mám spousty, spousty zásadních chyb, které mi vážně vadí. Upřímně. Ale já je alespoň dokážu vyjmenovat. Dokážu s nimi nějakou dobu bojovat. Nevzdávám to a snažím se.
A až opravdu potkám ten dokonalý prototyp "nejlepšího chlapa na světě", kterej sem popsal výše, a za který se očividně každej považuje, tak se budu podle toho doopravdy chovat.

Zatim se tak ale, k mý smůle, nestalo.
A nejspíš dlouho nestane.