Ahoj Davide,
"Jak se máš?" je nejspíš otázka, kterou by každej začal psát dopis. Tak s ní začínam taky. Nejspíš už seš venku z jetlagu (a nebo ne, pamatuju si, že si mi před několika týdny psal že jetlag nemáš - ale nepamatuju si jestli to bylo do a nebo ze států) a pracuješ. Jak to nakonec dopadlo s psama a tim idiotem...? Napiš mi to všechno.
Mezitím, co ti píšu, tři chlapi dělaj v mym pokoji opravdovej bordel. Vlastně, jediná věc která je stále stejná jsou zdi. Podlaha, vybavení, světla, dokonce barva ze zdí - všechno je pryč. V lepším případě je to zabalený do papírovejch krabic. Třeba jako wifi router, což znamená že jsem offline, samozřejmě. Jak dlouho tohle všechno ještě bude trvat, to zatím nevím.
Další den, další bouřka. Na iPodu mam nastavený počasí ve Phoenixu, no - neni tam zas takový vedro jako před pár tejdnama, docela mě to překvapilo. Ale 40 stupňů je přecejen 40 stupňů. Doufam, že si to pořádně užiješ, moc nevěřim tomu že by byl srpen v Česku nějak extrémně teplej.
Před pár hodinama sem měl ohromnou bolest hlavy. Bylo to tak strašný, že sem si chtěl prostřelit hlavu. Ranní migréna udělá tvůj den nepochybně lepší ...
Co víc bych měl psát, jak se mam mizerně, protože nemam mojí postel, (všechno) moje oblečení, internet, málo času a že sem ráno vyblil všechno, co sem měl v žaludku? Radši ne. Jenom doufam, že to všechno bude zítra lepší. Potřebuju jít do města na drink nebo tak, cejtim se vážně zle.
No, můj nejoblíbenější američane, budu se loučit. Přeju ti krásný ráno a užij si den alespoň o trošku víc než já (což by nemělo bejt úplně složitý). Napiš mi, prosím, brzy ...
T.