První věc, kterou jsem dneska udělal - přečetl sem si elektronický USA Today. K mý smůle to nebyla pouze dneska ta první věc na pořadu dne. Bylo to i včera. I předevčírem. Trvá to už týden.
Druhá věc, kterou jsem dneska udělal - přihlásil sem se na WeatherChannel a zkontroloval sem počasí. Ne jenom u nás. Vlastně hlavně v Arizoně. K mý smůle to nebyla pouze dneska ta druhá věc na pořadu dne. Bylo to i včera. I předevčírem. Trvá to už týden.
A taky trvá čtyři dny, čtyři šíleně dlouhý dny čekání na odpověď od Davida. Poslal jsem mu dvě zprávy. Obě si přečetl, to vím - na odpověď ovšem čekam doteď. Je mi jasný, že každej normální člověk by mávl rukou a řekl, napíše určitě brzy. No, já nejsem normální. A tak každejch pět minut kontroluju, jestli náhodou neni online, abych mu mohl napsat, aby mi nemohl utýct. Po dvou zprávách bez odpovědi sem si řekl, že ho nebudu stíhat. Pak by totiž mohl utéct už navždycky.
Jsou to jenom 3 dny a měli by jsme se vidět. Pondělí. Což znamená, že teď by měl sedět v letadle do Londýna, kde stráví víkend. Pokud se mi neozve ani z Anglie, znamená to, že jsem píča. Normální, sadomasochistická, psychicky labilní píča. Ale to nevadí, já to zvládnu. Po 450 nejmíň, abych v tom neměl praxi, že?
Co nemusim až tak úplně zvládnout, je léto. Posraný letní prázdniny, během kterejch dřepim doma na prdeli u počítače, vstávam s pocitem dalšího zbytečnýho dne přede mnou a usínám s pocitem dalšího zbytečnýho, zkurvenýho nudnýho dne za mnou. To je život, že? Taky jsme si dneska s Lucinkou o tomhle všem postěžovali. A taky jsme si povídali o knížkách. O módě. O mužích. O budoucnosti. O všem.
Dnešní den - vyjímečně - nebyl až tak zkurvenej. A nudnej.
Takže ve zkratce, mám před sebou 3 dny. 3 dny nervů, co teda bude dál. A pokud všechno dobře dopadne, budu před sebou mít nervy jak to vlastně bude dál.
Teď přemejšlim, jestli bylo rozumný všechny ty lana přeřezávat.