Není to pravda. Vždycky máme všichni co poslouchat - problém je v tom, že jsme nenažraný. No a nebo prostě nemáme čas (náladu, nezajímá nás to) hledat něco opravdu dobrýho. A protože sem audiofil, pořád ještě z nostalgie upřednostňující vinyly před cédéčkama a iPod classic před iPodem touch, vnutim vám pár hudebních orgasmů, na kterejch buď momentálně, nebo dlouhodobě ujíždím. (Hrozný, hrozný spojení, "ujíždět na něčem"!)
Dusty Springfield - Dusty in Memphis
Dusty je dobrá na pohodu. Jestli Vás nesere retro a - jasně - omšelost, a máte rádi velkolepou hudební výpravu, který je na současnejch deskách vážně až trestuhodně málo, měli by ste si s Dusty aspoň na jedno rande, zkusmo, vyjít.
Jo, je to z roku 1969, já vim!
Frank Ocean - channel ORANGE
Na musicserveru v recenzi na tohle album napsali až nechutnou pravdu - Frank Ocean má všechny nitky v hudebním průmyslu na to, aby udělal hit. Hit by mu vydělal neskutečný prachy a mohl by se stáhnout a třeba už nic nevydat, co já vim.
To ale Frank nechtěl a zaplaťpánbů za to. channel ORANGE je hodně divná deska. Míchá se tam tolik stylů, střídá se tam tolik nálad že vlastně ani nevíte, co posloucháte. Ale tak vás to baví, že nejde přestat.
Pusťte si "Thinkin' bout You", fakt.
Gus Gus - Arabian Horse
O Gus Gus sem podvědomě věděl už dýl. Naposledy mě tohle jméno trklo do očí, když měli vystupovat v Roxy. Mám dojem, že tehdy se ten koncert zrušil.
Prodalo se málo lístků.
A to je taková škoda! Měli by vyprodávat stadióny!
Jsou z Islandu. Pokud víte, kde je Island, máte bod navíc. A pokud víte, kdo je Björk, máte další bod. Možná dva. Björk je dost divná, to je třeba uznat. Gus Gus jsou taky trošku divní, ale stoprocentně víc nakloněný k mainstreamu.
Pusťte si "Over". A poslechněte si to.