Poslední dny mi nebývá moc dobře. Snažím si to vysvětlit různě - změny počasí, možné aury, nepravidelně jím. Všechno sou to zoufalá vysvětlení. Za žádných okolností si totiž nechci připustit, že by mi doopravdy mohlo něco být. Faktem ale zůstává, že od dob, kdy se ze mě stal oficiálně migrenik (to slovo je neskonale sexy, neexistuje nějakej klub migreniků?), je to všechno tak nějak - horší. Kromě migrén samotnejch, paradoxně.
Dneska jsem se vracel od táty. Na hlaváku v Praze jsem měl hodinu a půl času a kromě jinýho taky žaludek na vodě, stejně jako včera. Možná i předevčírem, ale to už bych možná lhal. Nevěnoval jsem tomu větší pozornost, než bylo nutný. Šel jsem si koupit knihu a do trafiky litr a půl vody. A pak taky jízdenku, první třídou. První třída u českých drah neznamená nějaký extra pohodlí, ale jeden luxus tam přecejenom je - jste totiž úplně sami.
Nikdy jsem si nebyl schopnej představit, že si konečně po X týdnech odpočinu tak, jak jsem to doopravdy potřeboval zrovna ve vlaku. Navíc českym. Ale byl sem bez netu. Bez lidí. Dokonce jsem ani nechtěl poslouchat hudbu, jak mi všechen ten klid, až na drncání pražců, připadal posvátnej a vyjímečnej. Prostě úplně sám jen s knihou, na neutrálním území nikoho. (No, vlastně ministerstva dopravy).
Vítr za otevřenym oknem svištěl, já byl sám, nenucenej někoho poslouchat a nebo někomu odpovídat a šťastný. Jeli jsme na čas. Nakonec mi bylo líto i vystoupit a vrátit se do normálního lidskýho kontaktu s kýmkoliv, mimo přetopený kupé a s absencí tý dálky která mě od domova dělila. Jo, vlak je romantika.
Speaking about romantic stuff, není to slavný. A ani nebude. Tim bych to všechno uzavřel, je zbytečný psát to všechno neustále dokola. Prostě nic.
Vzhledem k tomu že nepředpokládam další článek během svátků, chtěl bych Vám všem poděkovat za přízeň. Během Vánoc vždycky tak nějak zjihnu a mam všechny rád. Takže přeju šťastné a veselé, s těmi, na kterých Vám doopravdy záleží, s těmi, které máte nadevše rádi, s láskou nebo bez ní (protože jak jsem nedávno pronesl, na Vánoce jsou bez partnera jenom ti nejlepší!) protože ona stejně jednou přijde. Víme to všichni, jenom si to nechceme uvědomit.
Málo kostí v krku, úspěchy při trhání balících papírů a hlavně klid a pohodu.
To Vám ze srdce přeju.