Mám svoje zvyky, co se mužů týče. Jeden z nich je, že pokud mě někdo vyzvedne autem, jako první si dám tašky případně další věci na zadní sedadlo.
Za to sem včera sklidil pochvalu.
- Good boy.
To asi sem.
Měli sme školní výlet do Drážďan. Nebyl bych to já, kdybych toho nevyužil po svym a místo svařáku a utrácení eur za píčoviny sem si domluvil rande. Je to generální ředitel firmy, která vyrábí profesionální tiskárny. Myslím. Přijel pro mě na Schiessgase a odvezl si mě do svýho polozámku na okraj Drážďan. Měl moc pěkné auto, měl moc pěkný dům, peníze byly cítit všude a ze všeho.
On sám zas tak pěknej nebyl, ale mě to nevadilo. Po 20 minutách, které jsme spolu strávili sem to už hlavně chtěl mít za sebou. Ne že by mi byl nepříjemnej, naopak. Bylo mi s nim skvěle. Spíš mi došlo, že nechci sex. Že k sobě teď nechci pouštět žádnýho muže, že chci bejt sám.
Jindřich si někoho našel. Nejvíc na všem mě pobouřilo jakym způsobem mi to oznámil.
- Taky sem se s tebou chtěl sejít a budu rád když to někdy vyjde, ale teď mám málo času, když sem se zamiloval.
- Ty sis někoho našel? No, páni. Tak zněla moje odpověď a zároveň poslední zpráva v komunikaci mezi náma dvěma. Už tě nechci. Vážně ne.
Ale zpátky do Saska - sex nebyl nic moc. I když uznávam, že ta masáž která tomu předcházela byla super. Nevyhnutelná otázka "Kdy se uvidíme znovu?" samozřejmě přišla (a klasicky - ne z mé strany) a já neodpověděl nic. Koukal sem se z okna na sousední vilu a přemejšlel sem, k čemu by mi to bylo. K čemu by mi to teď bylo s kýmkoliv. Každej víkend někam jezdit, pěstovat nějakej pseudovztah založenej na víkendu v posteli, z čehož každej pátek si neni co říct, protože je to jako kdyby jste začínali neustále od znovu.
Chci být teď sám. Sex mě nemá šanci uspokojit. Ani statisíce eur - nic z toho. Teď mám sám sebe a tak to asi ještě nějakou dobu zůstane. Díky bohu.